HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Škráby, škráby, škráby...

Blog se s konečnou platností přesouvá.

5. listopadu 2016 v 18:40 | piuPIU
Neplakejte, budu psát dál. Jen to v rámci ochrany vlastních nervů už nebude tady. Nová adresa je hodně podobná tý, kterou jsem používala doteď, takže by vám v paměti neměla udělat guláš.

Budu se na vás moc těšit v novém. Bylo to tu super.
Na viděnou a čtenou všem, kdo si kočičí články občas přečetli.

http://chat-noir-miaou.blogspot.cz/

Proč brzy opustím blog.cz

15. září 2016 v 14:38 | piuPIU
Nechci tu psát otevřenej hejt na doménu blog.cz. Už jen z toho prostýho důvodu, že jsem na ní měla několik (asi tak 6) blogů, který si našly svoje čtenáře, ať už jsem psala o čemkoli, a pro bločkaře začátečníky je naprosto ideálním vstupem do světa blogování a veřejnýho psaní na internet obecně. Ale taky už tu je několik věcí, co mě čím dál víc štvou. Do tý míry, že už půl roku uvažuju o odchodu někam jinam.

Úsvit nerdů

13. července 2016 v 20:08 | piuPIU
Zní to jako název novýho hororu, nebo politický strany (není to nakonec skoro totéž?), ale já tím myslím tentokrát věc veskrze pozitivní. Řeč je o nově spuštěný mobilní appce Pokémon GO.

Trochu kritickýho myšlení by neuškodilo.

21. května 2016 v 20:41 | piuPIU
Země je placatá. Vakcíny způsobujou ADHD, autismus, atopickej ekzém a astma. Z letadel nás denně práškujou chemikáliema. Co Muslim, to terorista. Co Vietnamec, to pěstitel marjány. A za všechny ostatní průsery může buď Kalousek, Havel, nebo EU.

Nebuďte "cool kids"

16. dubna 2016 v 19:02 | piuPIU
Součástí každý školy nebo třídy je skupinka takovejch kluků a holek. Chodí oblíkaný jako by je vystřihli z časopisu, jsou hezký, denně učesaný, navoněný, a holky bezchybně nalíčený. Každou chvíli mají novej mobil, nebo jiný gadgety, co jsou zrovna v módě. Jsou ochotný se bavit jen s podobně vystylovanýma lidma z jejich VIP skupinky, a s loserama neztrácejí čas. Přesto všichni tajně sní o tom, že se do tý jejich kliky jednoho dne dostanou.

Doma je tam, kde...

12. února 2016 v 18:10 | piuPIU
"Doma" je pro mě místo, který musí splňovat spoustu podmínek a požadavků. Jsou to většinou drobnosti, ale nebylo by to bez nich ptostě ono.

Čekám dítě, co ty na to?

7. února 2016 v 13:53 | piuPIU
Narostou ti prsa, zlato.

Jak napsat bestseller.

24. ledna 2016 v 1:39 | piuPIU
Jsem poměrně knihomol. Během roku se prožeru množstvím titulů, od fantasy, přes detektivky, romány, oddechovky, až po naprostý kraviny. Hodně z těch věcí posbíralo různý ocenění, případně to byly už zmiňovaný bestsellery, nehledě na to, do který zmiňovaný kategorie spadaly. A to mě donutilo se zamyslet nad tím, jaký všechny páky má autor k dispozici pro to, aby dokázal přitáhnout pozornost zrovna ke svojí knize.

Jakože fakt už? Vánoce?

24. prosince 2015 v 13:28 | piuPIU
No jo, je to tady. V obýváku nám stojí stromeček, já se pod stolem snažím nekopat do papírový tašky plný "schovanejch" dárků, popíjím kafe, a doufám, že mě v půlce napsanýho článku neodtáhne maminka za ucho do kuchyně s tím, že jí taky s ničím nepomůžu.

Chceme vůbec znát odpověď?

3. září 2015 v 0:09 | piuPIU
Obzvláště my ženský jsme na takový otázky expertky na slovo vzatý. Svoje kamarády, kamarádky, a samozřejmě nejvíc drahý polovičky zasejpáme dotazama, který dokážou zkazit den. Dotazovanej totiž občas musí fakt hodně namáhat mozkový závity, aby na položenou otázku odpověděl tím nejlepším způsobem...

Je to v hlavě.

29. července 2015 v 18:32 | piuPIU
Bubáky jako malí hledáme (a proto i vidíme) všude. Pod postelí, ve skříni, v tmavejch koutech, ve sklepích a na půdách. Nechce se nám zhasnout v pokojíku, protože na nás určitě něco vyskočí. Bojíme se spát s rukou nebo nohou vystrčenou z postele, aby nám jí něco neukouslo. Dokonce i obyčejný zvuky bytu jako šustění potrubí, vzduch profukující oknama, a občasný zaskřípění radiátoru najednou připomínají plíživý pohyby něčeho zlýho.

Jsem hodná holka...fakt!

17. května 2015 v 15:51 | piuPIU
Ale skoro nikdo mi to nevěří...

Čím se dobíjím.

4. května 2015 v 20:53 | piuPIU
Tradičně se člověk dobíjí jídlem a spánkem. To jsou naše primární zdroje energie na chemický a biologický fázi, který nám umožňujou fungování našich základních životních procesů. Jenže asi každej zná ten pocit, kdy padá na hubu, a ví, že i kdyby sežral tři plný talíře jídla a spal dvanáct hodin v kuse, vůbec mu to nepomůže. A proto tu jsou ty další věci, který člověka dobíjej energií potřebnou k tomu, aby nejenže nakrmil svoje orgány, ale aby byl schopnej opravdu žít.

Běžnodenní mačiací předsevzetí

6. dubna 2015 v 1:00 | piuPIU
Je to klasika. Párkrát za den uděláte (nebo naopak neuděláte) nějakou věc a v duchu si řeknete, že by nebylo od věci, kdyby se z toho stala rutina. A kolik z těch věcí se nakonec rutinou stane? Naprostej zlomek.(btw, vím že to v nadpisu má bejt "mačací" a ne "mačiací", ale když to mám od slova "mačiatko" jak to funguje?)

Dobrý ráno, umřel ti kámoš...

5. dubna 2015 v 15:17 | piuPIU
Je to divný. Večer oslavujete s kamarádama výhru v hospodskejch kvízech, fotíte se v reklamních kloboučkách od Jamesona a gratulujete si k vašim znalostem historie čokolády, variant rumů, a Okresního přeboru. A ráno se vzbudíte a zjistíte, že pár hodin po tom, co jste si dali poslední malibu se vám zabil kamarád...
 
 

Reklama