HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Mrtvý myši na rohožce

Introvertní domácnost

20. října 2016 v 1:38 | piuPIU
Tak konečně bydlíme. Za poslední týden jsme si neskutečně mákli, ale podařilo se nám vytvořit si krásný, útulný, společný "doma". A jsme tu hrozně happy. Jen se tu postupně čím dál víc projevuje fakt, že tu spolu bydlí dvojice introvertů, co nemá ráda přehnaný dávkování sociální interakce. Zajímalo by vás, jak to u takovejch lidí vypadá? Račte číst dál...

Akce BYT, čili IKEA forever.

12. září 2016 v 16:26 | piuPIU
Omlouvám se všem, co už nějakou dobu čekají, až na kočičím blogu přistane něco zajímavějšího (haha). Bohužel, momentálně žiju v trojúhleníku práce-škola-byt, a na nic jinýho nemám moc kapacitu. Snad po nastěhování, až si budu mít v novým hnízdě kam sednout s notebookem a hrnkem kafe, se zase zvládnu přepnout do reálnýho světa, a psát o něčem dalším. Dřív to ale pravděpodobně nebude...

Kterak se kotěti zachtělo vyletět z hnízda

28. srpna 2016 v 2:36 | piuPIU
Uznávám, z hlediska biologie to úplně správně není, ale jinak je to čistá pravda. Budu se stěhovat. Prvně v životě. S přítelem. Za necelej měsíc. Takže mám minimálně čtyři dobrý důvody proč panikařit už teď, ale naštěstí mám i poměrně dost důvodů proč se těšit...

Krize šatníku

28. června 2016 v 16:53 | piuPIU
Co se týče módy a oblíkání, trpím zřejmě mnohačetnou poruchou osobnosti. Prostě se nějak nemůžu rozhodnout, co vlastně mám nosit. Nějak podivně to střídám, a způsobuju tím svojí rodině a občas i kamarádům poměrně překvapivý chvilky.

Když chytnu toulavou.

10. června 2016 v 17:18 | piuPIU
Miluju noční procházky Prahou. Je vlastně i celkem jedno, jestli je zima nebo léto, oboje má svoje kouzlo. V zimě se procházet v ulicích, zachumlaná v kabátu, po uši zabalená do šály. Se sněhem zachytávajícím se ve vlasech a na oblečení. A v létě se s láhví cideru v ruce courat Stromovkou nebo na Kampě...

Jak se fotí fotograf?

13. května 2016 v 14:52 | piuPIU
Řečeno bez obalu, je to řehole. Jste podrobený kritice daleko většího kalibru, než když fotíte obyčejnýho smrtelníka, co kumštu rozumí jak koza petrželi. A výsledný fotky vždycky budou mít nějakou mouchu, i kdyby vypadaly sebelíp. Není to hnidopišství, je to prostě už odcvičený oko, který je stejně kritický i k fotkám vlastní výroby.

A teď jsem dva dny elfka...

8. května 2016 v 16:02 | piuPIU
Potřebovala jsem to už jako sůl. Aspoň víkendovou pauzu od běžnýho světa, kde se donekonečna odrážím jak tenisák ve směru škola - náš byt - práce - přítelův byt, a tak pořád dokolečka dokola. Když jsem se v pátek 29.4. nacpala do auta mezi všechny věci, mohla jsem se i přes značně stísněný podmínky konečně po dlouhý době nadechnout. A to byl teprve začátek.

Je na co se těšit...

6. dubna 2016 v 14:02 | piuPIU
Po všem tom depkování v minulým článku to zase vezmu z tý veselejší stránky. Se začátkem dubna konečně přišly i vymodlený náznaky jara, takže moje nálada šla okamžitě nahoru o 200%. Tenhle měsíc bude celkově nabitej samýma zajímavýma věcma, takže už bylo na čase se trochu sebrat, abych to zvládla. A co že to všechno bude?

NOPE...

28. února 2016 v 23:22 | piuPIU
Otevřeně se přiznávám k tomu, že jen málo věcí nenávidím víc než ranní vstávání. V posteli je měkoučko, vyhřáto... A povinnosti mě nutěj tuhle oázu klidu a míru každý ráno opustit. Děs běs.

Pošahaná, ale tajně.

4. února 2016 v 20:55 | piuPIU
Že už nikdy nevyrostu, a nadosmrti budu mrňous, co si bez pomoci někoho vyššího ani nevyzvedne zásilku v Alzaboxu, když je náhodou uložená v horní řadě, to už je pár let jasný. Ale zřejmě se mi ani nikdy nepovede se stát seriózní, vyspělou osobností, bez všudypřítomnejch infantilních výkyvů...

Kde se stala chyba?

19. ledna 2016 v 14:24 | piuPIU
To jsem si tak jednou na začátku září malovala, jak se budu letos snažit ve škole, jak nebudu zbytečně vynechávat šance na zajímavý focení, a jak budu doma i v kanclu pilná a pracovitá včelka. Samozřejmě jsem si naplánovala i to, jak budu spokojenej malej prevít, i když bez chlapa. A realita je jinde.

Rok pro kočku.

27. prosince 2015 v 15:43 | piuPIU
Už nám zbejvá jen pár dní, než se s rokem 2015 rozloučíme nadobro. Ale než to udělám, ještě si ho jednou pořádně shrnu. Vezmu to pěkně po měsících, ať to není přehnaně dlouhý a neodrazuje to potenciální čtenáře. Aspoň si budete moct srovnat, jestli jste na tom nebyli letos líp... :)

Fantazárny jsou přece fajn...

22. listopadu 2015 v 22:19 | piuPIU
Já na takovejch věcech prakticky vyrostla (i když teda ne moc, jsem spíš nadprůměrnej hobit), a nějak nejevím známky toho, že by mě to mělo někdy v brzký době přestat bavit. Asi tak 70% obsahu mojí knihovny jsou fantasy věci, a zastávám názor, že polovině z těch zbejvajících titulů by pár draků nebo čarodějů jen pomohlo...

A co já?

26. října 2015 v 12:10 | piuPIU
Je to všechno fajn. Mám super práci, škola mě v rámci možností taky baví, už se mi poměrně rozjížděj některý projekty, dokonce zvládám žít i plus mínus společensky. Ale absolutně postrádám takovej ten holčičí "čas pro sebe". A pěkně mě to občas vytáčí.

Už bych se měla hecnout...

27. srpna 2015 v 14:47 | piuPIU
... A nechat se konečně pokérovat. Rozmejšlím to od doby, kdy jsem byla patnáctiletej "panks not ded" smrad, takže mi to teď, ve dvaadvaceti, přijde jako celkem uvážený rozhodnutí...
 
 

Reklama