HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Introvertní domácnost

20. října 2016 v 1:38 | piuPIU |  Mrtvý myši na rohožce
Tak konečně bydlíme. Za poslední týden jsme si neskutečně mákli, ale podařilo se nám vytvořit si krásný, útulný, společný "doma". A jsme tu hrozně happy. Jen se tu postupně čím dál víc projevuje fakt, že tu spolu bydlí dvojice introvertů, co nemá ráda přehnaný dávkování sociální interakce. Zajímalo by vás, jak to u takovejch lidí vypadá? Račte číst dál...



Jsme mladý lidi (23 a 26 let), a právě jsme se nastěhovali do bejváku. Ideální čas naplánovat kolaudačku, a zajistit si špatný vztahy se sousedama. Čas sezvat kamarády a sourozence, a zjistit kolik lidí vlastně byt pojme, kolik lahví alkoholu se vejde do ledničky, jak dobře jde čistit z koberců rozlitý víno, a jestli je záchodová mísa ergonomicky vhodná pro zvracející lidi.

Jenže jak jsem už psala, jsme dvojice introvertů. Zvát si lidi do bytu, kde jsme ještě sami nestrávili moc dlouhou dobu je veliký "no-no". Takže naše plány na nádcházející týden (a možná i měsíc) jsou následující: Užívat si, že máme byt sami pro sebe. A užívat si to jak ve dvou, tak o samotě. Číst si spolu před spaním, hrát spolu hry na podlaze obýváku, kde ještě není na čem sedět, společně pít odpolední kávu a jíst večeři, společně plánovat, co by se do bytu ještě mělo pořídit... A o samotě si užívat horkou vanu v koupelně, v soukromí připravovat věci do školy u novýho pracovního stolu, a sama se tiše radovat z krásně uklizený a zorganizovaný skříňky.

Kromě toho, že nijak nespěcháme na to zvát si do bytu cizí lidi (tím reálně myslíme rozsáhlou množinu osob, z nichž se některý počítají i mezi naše nejbližší přátele), tak ani netlačíme na pilu u společně trávenýho času. Byt má dvě obývatelný místnosti, a v obou je po jednom psacím stole. Jsou věci, u kterejch chceme prostě mít absolutní klid. On na práci, já na učení, on na hraní, já na psaní. Na druhou stranu v každý místnosti je i prostor pro společně trávenej čas. Metr od mýho stolu je postel, kde si spolu můžeme číst, koukat na filmy, a kde vedle sebe budeme snad většinu nocí usínat. Jeho stůl je v obýváku, kde je kuchyňskej kout s ledničkou jakotžto důležitým meet pointem, a kde bude časem pohovka s konferenčním stolkem na hry.

Dalším důležitým aspektem introvertního vztahu je tzv. nabíjení. Znáte ten pocit, když přijdete domů z práce nebo školy, jste unavení, možná i trochu otrávení lidma, a nechce se vám s nikým mluvit? Určitě. A víte co na to skvěle funguje? Na chvíli se k někomu mlčky přitulit. Nic neříkat, nic nevysvětlovat, a po chvilce se zase vrátit k běžný existenci. Je to skvělá terapie pro oba z nás, a tak jí praktikujeme několikrát denně, pokud nám zrovna přijde, že by mohla pomoct. Preventivně před odchodem do práce nebo školy, následně hned po příchodu domů, párkrát jen tak na chvilinku během odpoledne, a nakonec večer před usnutím. Občas tak usneme a nabíjíme celou noc.

Zatím je nám takhle spolu fajn.

P.S.: Budu se ještě asi občas hlásit tady, ale novej blog už je v procesu. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 :) :) | 22. října 2016 v 18:10 | Reagovat

...a bude i adresa? :)

2 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 24. října 2016 v 10:44 | Reagovat

Jak to tak hezky popisuješ, tak se víc a víc těším až se taky sestěhujeme :)

3 Kika Kika | E-mail | Web | 29. října 2016 v 22:56 | Reagovat

ty začátky jsou krásný :-) prý existují i profesionální tuličky (ted jsem o tom někde četla - asi na seznamu), každopádně mě úplně nejvíc nabíjí, když doma nikdo není a jsem tu sama (už si nedovedu představit s kýmkoliv - i s drahou polovičkou) bydlet :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama