HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Červenec 2015

Je to v hlavě.

29. července 2015 v 18:32 | piuPIU |  Škráby, škráby, škráby...
Bubáky jako malí hledáme (a proto i vidíme) všude. Pod postelí, ve skříni, v tmavejch koutech, ve sklepích a na půdách. Nechce se nám zhasnout v pokojíku, protože na nás určitě něco vyskočí. Bojíme se spát s rukou nebo nohou vystrčenou z postele, aby nám jí něco neukouslo. Dokonce i obyčejný zvuky bytu jako šustění potrubí, vzduch profukující oknama, a občasný zaskřípění radiátoru najednou připomínají plíživý pohyby něčeho zlýho.

Kterak jsem se lišila.

20. července 2015 v 19:52 | piuPIU |  Mrtvý myši na rohožce
Věřte tomu nebo ne, bejvala jsem pankáč. Bylo mi mezi patnácti a osmnácti, byla jsem naštvaná na celej svět, nikdo mi nerozuměl a nejlíp mi bylo v nějakým zaflusaným klubu hluboko pod Prahou, kde se pomalu nedalo dejchat, ale stejně jsme tam s kamarádama jeli "pogo punk a rokenról" až do brzkejch ranních hodin.

Instagramový střípky kočičího života (4)

13. července 2015 v 1:37 | piuPIU |  I shall call it mini... meow!
Chtěla jsem s dalším instačlánkem chvilku počkat, ale bohužel, na profilu se mi tvoří děsivá zásobárna obrázků, takže se s váma budu muset podělit o další, jinak bych musela začít dělat články o dvaceti a víc fotkách. Jsem holt spammer, smiřte se s tím, prosím :D.

Jak jsem mohla žít?!

12. července 2015 v 22:47 | piuPIU |  Mňoukání na střeše
Asi to znáte všichni. Vaši kamarádi, kolegové, nebo rodina se o tom občas zmiňujou, sem tam třeba prohoděj, že je to fajn, ale stejně se pořád zdráháte to prubnout, ať je to spisovatel, kapela, knížka, film, nebo jídlo. Jenže pak vám to nedá, zkusíte to, a místo radosti že je to fajn, si začnete vyčítat že jste to nezkusili dřív...

Hlavně se neposrat.

10. července 2015 v 1:04 | piuPIU |  Mňoukání na střeše
Představuju vám svou novou mantru. Opakujte si větu v nadpisu několikrát denně, vždycky v okamžiku kdy si připadáte, že už musíte fakt padnout na hubu, a nebo kdy vás už začíná vytáčet i vás vlastní mozek. Mě se totiž děje oboje, ale tahle větička občas docela pomáhá.