HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Červenec 2013

Sooo, out of style

24. července 2013 v 23:27 | piuPIU |  I shall call it mini... meow!
Řeknu vám to ve stručnosti. Nejsem zrovna typ člověka, kterej by každej měsíc prohlížel Marianne, Joy, Elle a podobný časopisy, a pak rychle utíkal do obchodu pro halenku, kterou nosí Megan Fox, Kate Middleton, nebo Victoria Beckham. Respektive, takový časopisy čtu maximálně na dovolený, nebo když čekám u doktora, a rozhodně se neřídím stylem takzvanejch celebrit. Vlastně se neřídím ani běžnejma stylama, který jsou dneska tak oblíbený (hipstrama počínaje a harajuku konče). Vlastně se neřídím vůbec žádným stylem...

Víkend mezi skauty - pozor, hooodně dlouhý článek.

23. července 2013 v 2:17 | piuPIU |  Mňoukání na střeše
Nikdy jsem do skauta ani do jinýho podobnýho oddílu nechodila. Na dětským táboře jsem byla jednou a míň se mi tam snad ani líbit nemohlo. Nemám moc ráda děti, protože netuším, jak se k nim chovat. Čím jsou menší, tím hůř. Pod stanem jsem spala jen párkrát a ve většině případů jsem se probouzela zimou. Bojím se zacházet s ohněm a stydím se zpívat u kytary. Z ešusu jsem jedla jen na školním výletě na vodu. Vedoucí v krojích mi vždycky přišli srandovní. A když se řeklo latrína, představila jsem si nějakej absolut ekl erár.

Někdo nejí játra, někdo nejí špenát, někdo nejí vůbec...

22. července 2013 v 16:17 | piuPIU |  Škráby, škráby, škráby...
"Tak si tě zvážíme..." Řekla doktorka a gestem mi naznačila, že si mám vlézt na obludnou lékařskou váhu. S lehkým pocitem viny si sundám kalhoty a tričko a stoupnu si na podložku. Čekám než se váha ustálí a co na to řekne paní doktorka. "49 kilo..." Zamručí. "To není úplně ideální. Bylas nemocná?" "Ne." Odpovím bezelstně. "A nedržíš nějakou dietu?" "Ne." Doktorka si zapíše mojí váhu a zastrčí si propisku do kapsy pláště. "Skoro se mi nechce ti věřit, ale je to tvoje věc." Doteď jsem nechápala, proč se na mě tváří tak ustaraně. Až teď mi došlo, že si myslí, že jsem další z těch holek, který se trápěj hladem, aby byly hubený.

Chutná nejlépe...

16. července 2013 v 1:56 | piuPIU |  Škráby, škráby, škráby...
Vsadím se, že největší procento článků (hlavně od mladších blogerů) na tohle téma se bude týkat nevěry a toho, jak je to skvělý s někým spát, zatímco nám pípá mobil se zamilovanou esemeskou od přítele nebo přítelkyně. Ono to k tomu svádí a já o tom pár článků napíšu taky, ale zakázanýho ovoce je přece tolik druhů...

Mnoho tváří lidí po šedesátce

13. července 2013 v 18:55 | piuPIU |  Škráby, škráby, škráby...
Potkáváme je všude. V čekárnách u doktorů, v knihovně, v MHD, v obchodech, na procházkách se psem, v kinech a divadlech, na dovolený u moře nebo na horách, dokonce i na rodinnejch sešlostech se jich vždycky pár objeví. A často se člověk nestačí divit, jak rozdílně se můžou vrstevníci našich milejch babiček a dědečků chovat k ostatním lidem i vůči sobě navzájem...

"Narodil jsi se v kuchyni italské restaurace Mama Leone..."

9. července 2013 v 22:39 | piuPIU |  Mňoukání na střeše
...Skotačil jsi v raviolách, válel ses v tortelínách a sežral každé lasagne v dohledu..."
Přesně tohle vyprávěl Garfieldovi jeho dědeček v jednom ze stripů v jedný z nejstarších sbírek jeho komiksů. Garfield mě provázel celým dětstvím, vlastně jsem se zásluhou Jima Davise naučila ve číst už ve školce. Půlce vtipů jsem tehdy nerozuměla, ale stačil mi ke štěstí slintající Odie a občasný grimasy všech figurek.