HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Jsem ráda, že tady nebydlej...

11. června 2013 v 2:25 | piuPIU |  Škráby, škráby, škráby...
Nemám je ráda. Otevřeně to přiznávám. Jsem ráda že je nemáme za sousedy, a jsem ráda že jsem s žádným nikdy nechodila do školy. Nerada myslím na to, že moji známí žijí v pražských čtvrtích, kde Romy potkáváte na ulici, na chodbě v domě, v oblíbené hospodě, nebo ráno v tramvaji. A důvod? Zkusím vám to vysvětlit...



Žiju v části Prahy, která je pověstná výší cen bytů, parcel, i nájmů. Rozhodně nejsme zazobaná rodina, žijeme tu víc než 25 let. Tehdy tu jeden byt 3+kk stál půl milionu. Dneska za tu cenu nekoupíte ani vybydlenou garsonku s umakartovou koupelnou. Před 20 lety jsem se tu narodila a co mamce paměť sahá, v tý době tady nepotkávala ani Romy, ani Ukrajince, ani Vientnamce.

Po dvaceti letech co tu žiju se to trochu změnilo. V ulici máme večerku, kterou vlastní velmi slušná vietnamská rodina. Česky umí všichni svěle, a nikdy neprodávali nic, co by mělo prošlý datum spotřeby. O tři patra výš nad náma bydlí rodina z Ukrajiny. Mladá maminka kolem 27-30 let, tatínek taky tak nějak, babička (cca 60) a malá holčička kolem tří let. Hádáte že je táta dělník? Kdepak. Finanční poradce - přetože dneska je to jedna z nejjednodušších postupovejch kariér - vždycky slušně oblečenej, jezdí na motorce ale má i rodinný auto, vždycky zdraví, rád si popovídá ve výtahu...

Jen Romové tu nejsou žádní. Mají radši čtvrti jako je Palmovka, Žižkov, Karlín, Vítkov, Opatov a Chodov... Do Dejvic nepáchnou, zřejmě je děsí tolik univerzit soustředěnejch okolo jednoho místa...

Ne, že by mě to nějak štvalo. Jsem ráda, že máme naše sídliště más o menos klidný. Občas tu v noci zařve sanitka, ale větší houf policejních aut nebo snad antonů? Ani náhodou, a to máme za rohem stanici. Samozřejmě že tu bydlí pár debílků, co se rádi porvou v některý z místních hospod, ale kdo je zná, ví kam nechodit, a co jim v případě střetu neříkat do očí. Nemluvě o tom, že všichni takoví prevíti mají jména jako Dvořák, Malec, nebo Dlouhý - prostě žádnej Ivanov, Bodunov, Horváth nebo Lakatoš. Všichni jsou to čecháčci až to bolí.

Kolikrát slýchám o rvačce na nože v hospodě, kde se ožrala banda Romů nebo Rusů. Jenže nikdy ne z našeho okolí. Tady Rusů žije jen pár, a vzájemně se ani neznají. A viděli jste někdy nějakýho Vietnamce dlěat bordel a rvát se? Já osobně jsem je nikdy neviděla ani sedět v některým z barů. Když už je vidím pít, tak pivo před bistrem, který právě zavřeli, a maj na sobě ještě zástěry a kuchařský čapky. Možná, že kdybych vyrazila do Sapy, tak se taky poučím, ale radši zůstanu u naivity.

Ohledně Romů jsem byla taky dlouho naivní. Říkala jsem si, že to na ně určitě všichni sváděj, že si přece nedovolej se chovat jako stádo hovězího, když tu získali bydlení a práci.
I'VE NEVER BEEN SO WRONG IN MY LIFE...
Oni si to dovolej a ještě se člověku smějou do obličeje, když se jich ptá, proč. V lepším případě. V tom horším mu jednu ubalej. Bydlení tu možná taky získali, ale češi byto bydlením často ani nenazvali. A práci? Smějme se všichni nad jejich systémem výdělku. Kromě dávek na všechno možný, invalidních důchodů zdravejm lidem a příspěvků na metálně postižený děti - divte se, když je mámě 16 a otcem je někdo z příbuzenstva, tu ještě je ten lukrativní džob se sběrnejma surovinama.

Zvlášť teď po povodních. Když jsme o víkendu uklízeli vtopenej sklep u babičky, což bylo asi den a půl potom, co tam opadla voda, během dne se dvakrát přišourala skupina tmavočechů s otázkou, jestli nemáme nějaký kovy do sběru...

A teď z jinýho soudku. Znáte knížky Terezy Boučkový? Radila bych je přečíst každýmu, kdo má o Romech nějaký romantický představy podobný Carmen, nebo fešákovi Radoslavu Bangovi (na kterýho jsem teda alergická, jen ho někde v televizi vidím, a nemá to nic společnýho s tím, že je Rom)...


No, tohle bylo ošklivý, ale myslím, že tu budou i horší články.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 11. června 2013 v 6:43 | Reagovat

V článku máš v mnohém pravdu. Je zajímavé, jak dvě menšiny dokážou žít každá úplně jinak a vyvolávat v nás úplně jiné názory na ně. Mám na mysli konkrétně Vietnamce a Romy. Nelze samozřejmě paušalizovat, ale Vietnamci jsou ve většině případů zcela bezproblémoví a o Romech platí opak. V každé skupině jsou pochopitelně jedinci, kteří jsou jiní. Jsou slušní a pracovití Romové a jsou i mizerové Vietnamci. Stejně jako "bílí" jsou někteří slušní a někteří parchanti. Já neodsuzuju Romy jako celek. Vadí mi zcela konkrétní jedinci, které znám a vím, co dokážou.

2 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 11. června 2013 v 7:24 | Reagovat

Pěkný článek. Kdybych měl shrnout svůj názor, byl by spíše negativní.

Znám sice rodinu, co bydlí v naší obci už od mého narození. Starali se o mě a vůbec ze všech ohledů zábavná rodina. Ale před rokem se jedna jejich dcera nepovedla. Nejen že nechce pracovat, ale ještě k tomu na mou sestru, nejlepší kamošku, ušila boudu, kvůli které jí málem dostala do vězení.    

Taková druh "romů" byl vyhostil ze státu a nedal bych jim ani korunu.

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 11. června 2013 v 8:23 | Reagovat

Tohle je opravdu dobrý článek. Sice zase popis Prahy, kterou neznám a která rozhodně nebude to pravé "doupě" pro "super" zážitky, ale i tak dobrý. Vietnamci jsou fajn. Snaží se tu udržet jak to jde a k jejich nátuře patří, že i když si o tobě myslí, že seš idiot, usmívají se a neřeknou ti to. Naopak cikán to na tebe bude řvát co pět vteřin, i když ani neví, co to slovo znamená.

4 p02jun p02jun | Web | 11. června 2013 v 20:42 | Reagovat

Díky za komentář ;-) na oplátku jsem zavítal zase já sem, zajímavý článek :-) Přistěhovalce z Ruska / Ukrajiny občas potkávám v "opičím" stavu v nočním MHD, ale nepřipadá mi, že by působili tolik problémů :-)
Dejvice znám, občas tam navštívím některou univerzitu a jsem celkem spokojený...

5 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 24. července 2013 v 2:59 | Reagovat

Ten rozhovor s Terezou Boučkovou je velmi poučný a pro mnohé bezbřeze naivní "humanisty" a zapřísáhlé multikulturalisty bych jej zavedl jako povinnou četbu.
Existuje totiž jedno pravidlo. A to praví, že člověk může výchovou u dítěte ovlivnit tak maximálně třicet procent. Zbytek jsou geny po mnoha generacích jeho předků. Geny totiž nepřenáší jen fyzické vlastnosti, ale i povahové rysy.
Proto jsou prakticky všechny děti v dětských domovech "aušusové", protože jsou téměř stoprocentně z aušusových rodin. Děti alkoholiků, asociálů, kriminálníků a především cikánské děti. Těch je tam 80%.
Děti z dobrých rodin totiž v dětských domovech nekončí.
Vždycky mne dojímá pokřik našich homosexuálních spoluobčanů, že je jim bráněno v adopci dětí z dětských domovů.
By mne zajímalo, jestli by třeba Vítek se Sidovským byli ochotni adoptovat třináctiletého cikána, který už má hojné zkušenosti s trestnou činností.;-)
P.S. O problematice genové přenosnosti povahových vlastností bych mohl napsat knihu. Já jsem svého mladšího syna rozhodně neučil, že může jezdit bez řidičáku autem a přesto to dělal, až z toho byl velkej průser. Stejně jako jsem jej neučil fetovat. A přesto to dělal. A opět průser. Jeho život přesně kopíroval život jeho strýce z matčiny strany. A to aniž by se s ním někdy stýkal.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama