HLODNÍK BOHÉMSKÉ KOČKOFILKY
Momentálně čtu: Theova cesta (Catherine Clément), Sofiin svět (Jostein Gaarder), Tvé překrásné já (Chuck Palahniuk), Mise Afghánistán (Tomáš Šebek)
Chystám se číst: Bouřková sezóna (Andrzej Sapkowski), Klub rváčů (Chuck Palahniuk), Kavárnička v Kábulu, Pospěš si a medituj, Spolčení Hlupců, Malazská Kniha padlých

Možná ho viděl taky...

18. dubna 2012 v 18:24 | piuPIU |  Mňoukání na střeše
Světlo na konci tunelu, jak se říká. Někdo tvrdí, že ho viděl, když byl téměř mrtvej, ale jestli je to tak pokaždý, to bůh suď. A pokud to tak opravdu je, doufám, že to moc nepálí do očí a že to je takový to příjemný, teplý, tlumený světlo. Asi jako když se člověk hodně brzo ráno probudí a kouká se z okna na svítání... Jako já dneska, když jsem se asi podesátý probudila ze spaní... S brekem.



I když to probouzení nebylo nic příjemnýho, to světlo venku příjemný bylo. Doufám, že přesně takový světlo viděl i on, když mu vyhasínaly ty krásný zelený očička.

Včera umřel můj kocourek. Kulička moje huňatá, roztomilá, líná, umňoukaná, občas vzteklá, ale vždycky tak hebounká a hřejivá když se ke mně večer tulila. Nechali jsme ho uspat. Měl nádor, kterej se mu pomalu rozlejzal po těle. Bohužel, jako jedny z prvních zasáhnul plíce, takže se mu špatně dejchalo. Kdybysme ho ještě chvíli nechali, jen by trpěl a nejspíš by se brzy zadusil. Neměli jsme to srdce ho nechat takhle umřít, výměnou za mizernejch pár dní, který by si už ani neužil.

Dožil se požehnanejch třinácti let. Přišel k nám jako zbídačený, vyhublý, nelezený koťátko. Odešel jako statečnej pán v letech, kterej bojoval, ale vyhrát nemohl.

Na veterině jsem byla statečná, doma jsem se sesypala do slzícího, třesoucího se klubíčka. Nechtěla jsem s nikým mluvit, natož od někoho poslouchat, jak je mu to líto. Mě je to líto nejvíc. Měla jsem ho od školky. To já jsem si vyprosila aby u nás zůstal. A já jsem zamítla tvrzení, že přece ještě nevypadá tak špatně aby musel zase k doktorovi. I když jsem nečekala, že to bude naposled...

Teď se už má dobře. Nic ho nebolí, nikdo se s ním nepere o místo v posteli a nikdo ho nenechává čekat než dostane najíst.
Budeš mi chybět, Matýsku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kirma-lee kirma-lee | Web | 18. dubna 2012 v 19:21 | Reagovat

To zamrzí... jeho duše teď odpočívá v pokoji, je určitě šťastný, určitě ho nikdo nenahradí. Soucítím s tebou.

2 Abigail Abigail | Web | 18. dubna 2012 v 19:30 | Reagovat

Chudák Matýsek... Úplně tě chápu, kdyby mi odešel můj Sádelínek, tak by to nikoho nemrzelo víc... Ale neboj, teď už ho alespoň nic nebolí :)

3 Wizie Wizie | Web | 18. dubna 2012 v 19:31 | Reagovat

Musí to být strašné.. Mazlíček je - jako člen rodiny..
Každého to jednou čeká.
Teď už je mu jistě dobře.
Držím palce, jistě to zvládneš...

4 lady-nik lady-nik | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 19:34 | Reagovat

Krásný článek, soucítím s Tebou, kdyby mi zemřelo můj Ronny, asi bych se sesypala. Teď už jen mysli na to, jak je mu dobře a že ho nic nebolí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama